Fudokan karate Brno

O karate

Prehistorie

Původ karate musíme hledat daleko v minulosti, před více než tisíci lety. Většina odborných pramenů odvozuje první formy karate od sebeobranného bojového umění chuang-fa (nesprávně nazývaného kung-fu). Jeho zakladatelem je indický mnich Bodhidharma (japonsky Daruma Taishi), který přinesl kolem roku 480 n. l. do Číny buddhistické myšlení a filozofii a usadil se v klášteře Šaolin-su (japonsky Shorin-ji). Bereme-li v úvahu, že Daruma šel z Indie pěšky a byl jeden z prvních lidí, kteří přešli Himaláje, je jasné, že jeho fyzická kondice musela být více než dobrá. Cvičení zavedl hlavně proto, aby mniši byli schopni snášet tvrdou disciplínu a odříkání spojené s učením Budhy. Existence Darumy je nezpochybnitelná, přesto se můžeme dočíst, že počátky karate jsou opředeny legendami. To proto, že pobyt Darumy v klášteře neměl svůj písemný záznam, veškeré učení - tedy i vývoj chuang-fa - se tradovalo ústně.

Kolem roku 1600 se chuang-fa společně s dalšími kulturními vlivy přeneslo na Okinawu, nejvýznamnější ostrov souostroví Ryu-Kyu, smísilo se s ostrovní technikou boje a vzniklo umění „te“ (v překladu „ruce“). Je důležité si uvědomit, že Okinawa a celé souostroví Ryu-Kyu bylo významnou křižovatkou námořních lodí a tedy i kultur Východu, z toho je patrné, že se na pozdějším vývoji karate podílela různá bojová umění, ať už čínská, vietnamská, laoská nebo thajská.

Karate na Okinawě

V roce 1609 obsadili Okinawu Japonci (rod Šimazu z ostrova Kjúšú) a zakázali používání zbraní. To vedlo k rozvoji boje „prázdnou rukou“ i sebeobranných technik. Tehdy běžně pobývali někteří Okinawané po léta v Číně a vraceli se jako experti chuang-fa, ačkoli už předtím byli mistry te. Smísením chuang-fa a te vzniklo okinawate. Tento název se používal od roku 1630 do roku 1903, kdy bylo toto umění přejmenováno z úcty k čínským mistrům na karate (v překladu čínská ruka, respektive ruka Tchangů), protože kara byl termín označující Čínu doby Tchang.

Do roku 1867 byl veškerý trénink karate na Okinawě ilegální, proto se trénovalo tajně, nejvíce ve městech Tomari, Shuri a Naha. Když se roku 1875 stala Okinawa oficiální součástí Japonska, otevřelo se cvičení karate široké veřejnosti a stalo se oblíbeným zvlášť poté, co se zjistilo, že okinawští odvedenci do japonské armády byli v mnohem lepší kondici než odvedenci japonští. Ve výrazně větší míře proniklo karate do veřejnosti v roce 1904, kdy bylo zavedeno na okinawských školách jako vyučovací předmět, zvláště zásluhou Anko Itosua (1832 - 1916), který pojal karate jako způsob tělesné výchovy, inspirovaný vojenskými prvky.

Gichin Funakoshi

Významnou postavou v dějinách karate je reformátor tehdejšího systému okinawate a zakladatel dnešního karate Gichin Funakoshi. Narodil se v městečku Shuri na Okinawě v roce 1869. Pod dohledem největších mistrů (Azatoa, později Itosua a dalších) jako jedenáctiletý začal trénovat zpočátku ještě tajně okinawate. V letech 1916 - 1622 předvedl Funakoshi na žádost Japonska řadu ukázek karate v Japonsku, nejdůležitější z nich byla ukázka v Tokiu na sportovní slavnosti, kde bylo karate oficiálně přijato mezi japonská bojová umění. V roce 1922 se natrvalo usadil v Japonsku, kde učil karate na různých univerzitách a v Kodokanu - Mecce judo - do doby, kdy byl schopen roku 1936 ustanovit shotokan - vlastní dojo, po kterém nazýváme celý Funakoshiho styl cvičení. V Japonsku zůstal až do jeho smrti v roce 1957. Jeho hlavním příspěvkem bylo systematizování technik karatedo a vštěpování základů etiky a disciplíny, které nalezl v ostatních japonských bojových uměních. Další zásluhou Funakoshiho bylo že v roce 1951 vypracoval první pravidla pro jiyu-kumite, které chránili bojovníky před zraněním. Do té doby se používal jako nejvyšší stupeň tréninku kata-trénink. Také určil technické požadavky na stupně a třídy (dany a kyu) karate.

V roce 1936 Funakoshi změnil znaky slova karate, aby doslovně znamenaly „prázdná ruka“. Zvolil je však i pro jejich význam v zenbuddhistické filozofii „stát se prázdným“. O dva roky později také upustil od termínu karate juitsu, což znamenalo „umění prázdné ruky“, a nahradil ho pojmem karatedo „cesta prázdné ruky“, aby více zvýraznil duchovní význam karate. Nemůžeme tedy o něm mluvit jako o zakladateli sportovního karate.

Rozmach karate

O sportovní soutěže a chápání karate jako sportu se naopak velmi zasloužil Funakoshiho žák Masatoshi Nakajama. V roce 1955 byla založena Japonská asociace karate (JKA) s 86letým Funakoshim jako hlavním instruktorem. Asociaci uznalo ministerstvo školství v roce 1958, tedy rok po Funakoshiho smrti. Téhož roku uspořádala asociace první Celojaponské mistrovství v karate, které se pak stalo každoroční záležitostí a pomáhalo ustanovit karate jako soutěžní sport.

Do zbytku světa se karate dostávalo postupně. Nejdřív do Koreje, kde se z něj vyvinulo Tae-Kwon-Do. Ze západních velmocí největšího rozmachu dosahuje USA, kam se karate dostalo po druhé světové válce.